Mám rád náhody. Dokonce si myslím, že se mi v životě dějí poměrně často. Jednu hezkou jsem zažil nyní, když jsme přijeli s Marcelou Laiferovou na videorozhovor s Petrem Mackem do TV Blesk. Blesk se nedávno přestěhoval z Holešovic do nového kancelářského komplexu Hagibor, kde jsem ještě nebyl. Jak jsem záhy zjistil, je to kvůli bezpečnosti redakcí taková nedobytná pevnost. Když jsme v suterénu v garážích parkovali na vyhrazeném místě, jelo za námi druhé auto, které zaparkovalo vedle nás. Řidičku jsem neznal a plešatého kluka, který z auta vyskočil a odcházel s ní k výtahu, jsem si nevšímal, protože jsem bral z auta věci k rozhovoru. Když jsme přicházeli k výtahu, dvojice v něm už byla a pomalu se začaly zavírat dveře. V tom pán strčil ruku do dveří výtahu, aby se nezavřely, protože poznal Marcelu. A já v něm zase zpěváka Igora Timka ze slovenské kapely No name. Jel se svou manažerkou rovněž na video rozhovor, jen do jiného patra a pro jiný časopis než my.
Hned jsem si vzpomněl, jak se mi asi před čtvrt stoletím líbila jejich písnička Žily a jak jsem tenkrát s kapelou dělal rozhovor. Byla to asi jedna z prvních návštěv No name v Praze a myslím, že přijeli představit svou novou desku, protože mi je k rozhovoru nabídlo hudební vydavatelství, které jim vydávalo cédéčka. Působil jsem v Blesku a rozhovory dělal do pátečního Blesk magazínu, který trhal prodejní rekordy. V domluvenou hodinu jsme přijeli s panem fotografem do hotelu, kde byli ubytovaní. Zavolal jsem jejich managerovi, že jsme na místě a počítal s tím, že si sedneme do restaurace a popovídáme. Místo toho nás vyzvedl na recepci a zavedl přímo na pokoj. A v něm se válelo asi pět kluků na letišti a hráli nějakou společenskou hru. Naštěstí neměli jen jeden pokoj, tak jsme si tenkrát ještě s vlasatým Igorem šli popovídat do vedlejšího, kde byl klid. Ale o čem jsme mluvili, ani jak je pan fotograf nafotil, to už netuším.
Nyní jsme společně vyjeli výtahem na recepci, řekli si kam jdeme a než si nás rozebrali a odvedli do studií, stihli jsme pořídit i tuto společnou fotku. Prostě náhoda. Kdybychom přijeli o minutu dřív nebo později, tak bychom se nepotkali…