Vždy když vidím v krajině boží muka nebo kapličku, vzpomenu si na herce Josefa Kemra.
Každé léto jezdil do Plané nad Lužnicí, kde měl chalupu. Opravoval tamní kapličky u silnice — bílil je, vyspravoval omítku, staral se o ně. Vozil si v trabantu vápno, vodu, štětky a celé odpoledne drobné památky v krajině „pomalu šmrdlal“. Dělal to sám, dobrovolně, jako veřejně prospěšnou činnost, ale zároveň jakou součást jeho víry.
Opravoval kapličku Panny Marie Klokotské nebo kapli svaté Barbory. Místní si ho prý pamatovali jako člověka, který to dělal vždy pravidelně a s radostí.
Pro mě je to zhmotnění péče o krajinu — stejně jako když někdo na jaře posbírá odpadky, něco vyspraví.
Prostě udělat svět kolem sebe lepší, aniž bychom to měli nařízené nebo nám to někdo přikazoval.
Ivan Svatoš
pražský maliar a grafik