Jaroušku, V dnešní den před 32 roky – bylo úterý 23.8.1994 – 13:05 a ty jsi se poprvé nadechl 
Byl jsi malý uzlíček ,malý drobeček a někteří nad tebou začali lámat hůl 
Já tě nedala a uhájila si tě před lékaři , kteří tvrdili , že budeš pouze ležící a přítěž rodiny 
Ano tyto slova jsem v začátcích slýchávala často
Jenže ty ses dokázal otočit , posadit, postavit a začít i sám chodit 
A tak lékaři potom viděli, že se spletli ve své prognóze 
NE NE NE nedala jsem tě a ty jsi mi to vrátil svoji láskou Naučil jsi mě si života vážit v jiném světle jak si člověk má vážit toho nejcennějšího daru který nám byl dám ŽIVOT
Prošli jsme si krásné , ale i krušné chvíle za ty roky ,ale nikdy jsme se nenechali zlomit
Dvakrát jsem si tě vrátila zpět s pomocí lékařů do života
Když se nám narodila Lucka, staral ses o ni se mnou a byl jsi nejlepší parťák, jakého jsem si mohla přát
Právě to, čím sis sám v životě prošel, tě naučilo být jemný a citlivý.
Nikdy jsi neublížil – naopak, byl jsi jejím velkým ochráncem a vždy ses jí zastal.
A přesto, nebo možná právě proto, byl jsi všude, kam jsi přišel, jako sluníčko
Svým vřelým a otevřeným srdcem sis okamžitě získal každého, koho jsi potkal
Měl jsi rád všechny kolem sebe a všichni měli rádi tebe – to byl TVŮJ dar, který sis nosil s sebou úplně přirozeně.
Bojovala jsem za tebe do té poslední chvíle, která přišla nečekaně 10.8.2026 
a tys odešel odpočívat za svým bráškou Lukáškem v mé náručí za zvuku hudby , kterou jsi tolik miloval dechovku.
A tak dnes místo oslavy tvých narozenin sedím v slzách a vzpomínám na ty krásné chvilky s tebou SLUNÍČKO NAŠE
Odpočívej v pokoji a v našich srdcích budeš navždy